Lisabon.org

Lisabon je nejzápadnějším hlavním městem na evropské pevnině. Díky své poloze si vysloužil přezdívku „Město sedmi pahorků“. Tyto vyvýšeniny pomyslně rozdělují Lisabon na několik částí, z nichž každá má své osobité kouzlo a charakter. Jen pro zajímavost – nejvyšší převýšení na území města je 226 metrů!

Jako největší město Portugalska s nejdůležitějším přístavem země a sídlem vlády je dnes Lisabon politické, hospodářské i kulturní centrum země. Samotné město zabírá pouze 84,6 km² z Pyrenejského poloostrova a žije tu asi 564 000 obyvatel. Na lisabonském předměstí však bydlí další 3 miliony obyvatel v samostatných městech Loures, Odivelas, Amadora a Oeiras.

Féničané tu byli první

Legenda praví, že město Lisabon založil bájný mořeplavec Odysseus. Podle archeologických nálezů však lze usuzovat, že to byl národ Féničanů, kteří první objevili a osídlili příhodné místo při řece Tejo, kousek před jejím ústím do Atlantského oceánu. Jejich obchodní středisko neslo ve 12. století před n. l. název Allis Ubbo (Bezpečný přístav) a uvádí se, že současný název města Lisboa může být upravenou verzí tohoto jména.

Po Maurech zůstaly kachličky

Přístavní město dobývali postupně Řekové, Kartaginci, Římané, Vizigóti i Maurové. Poslední jmenovaní ovládali město přes 400 let a významným způsobem se podepsali na jeho současné podobě. Typické lisabonské fasády činžovních domů obložené malovanými kachličkami (portugalsky azulejo) vděčí za svůj vzhled právě maurskému umění. Kachličky byly většinou zdobené ornamenty, později i výjevy ze života světců či námořními motivy. Tradiční barevnou kombinací je přitom bílá a modrá. Azulejo mají za úkol domy nejen krášlit, ale i chránit před všudypřítomnou vlhkostí z moře. Turisté, kterým se „kachličkové umění“ zalíbí a chtějí se o něm dozvědět více, mohou navštívit Muzeum kachliček (Museu Nacional do Azulejo).

„Královský“ Hrad sv. Jiří

V roce 1147 dobyl město první portugalský král Alfons I. za výrazné pomoci anglických, francouzských a německých rytířů. Klíčové postavení měl v této bitvě maurský hrad sv. Jiří (Castelo de São Jorge), nesoucí jméno patrona Portugalska. Hrad poté dlouho sloužil jako královské sídlo. Až v roce 1255, za krále Alfonse III., se Lisabon stal hlavním městem Portugalského království. Z hradu je dnes zřícenina, ale z hradeb je stále krásný výhled na celé město.

Vasco da Gama a klášter sv. Jeronýma

Roku 1497 vyplul z lisabonského přístavu mořeplavec Vasco da Gama na svou objevitelskou plavbu do Indie. Po svém úspěšném návratu se stal národním hrdinou a dodnes je místními uctíván. Jeho hojně navštěvovanou hrobku si mohou turisté prohlédnout v klášteře sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos) ze 16. století. Křížová chodba klášterního kostela je nádhernou ukázkou čistého manuelismu, stavebního slohu s lodními prvky (např. kotvami či smotaným lanem), který se stal velice populárním za vlády krále Manuela I. Tento panovník nechal klášter a řadu dalších staveb ve městě vybudovat na počest slavného návratu Vasco da Gamy z expedice. Na romantické období zámořských objevů a odvážných mořeplavců mohou turisté zavzpomínat v místní expozici Muzea námořnictví (Museu da Marinha), které se nachází rovněž ve zdech Jeronýmského opatství. Interiéry kláštera jsou dnes oblíbeným místem pro pořizování svatebních fotografií.

Přístavní čtvrť Belém a Belémská věž

Klášter sv. Jeronýma se nachází v přístavní čtvrti Belém (portugalsky Betlém). Právě odtud vyráželi v 15. a 16. století mořeplavci na své objevitelské výpravy. Na jejich počest zde dnes stojí Památník objevitelů (Padrão dos Descobrimentos). Velká kamenná mapa na něm znázorňuje trasy objevitelských cest. V sousedství památníku se tyčí nejznámější symbol města – Belémská věž (Torre de Belém). Tato strážní věž je dnes ze tří stran obklopená vodou. Původně však stála na ostrově a měla za úkol chránit ústí řeky Tejo před nepřátelskými loděmi i piráty. Věž nechal postavit Manuel I. počátkem 16. století v klasickém manuelském slohu, oslavujícím zámořské objevy. Však i věž samotná má připomínat tvar lodi. Za vlády krále Manuela I. sloužilo sklepení věže jako vězení. V roce 1983 byla Belémská věž spolu s klášterem sv. Jeronýma přidána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Z terasy věže je krásný výhled na okolní krajinu až daleko k horizontu.

Katastrofální zemětřesení

Zámořské plavby přinesly malému Portugalskému království nevídané bohatství a moc. Přes lisabonský přístav tehdy proudila většina bohatství z Nového světa i Indie. Úpadek přišel roku 1580 po prohrané bitvě a šedesáti letech španělské nadvlády. Skutečná katastrofa však na Lisaboňany teprve čekala. 1. listopadu 1755 postihlo Lisabon rozsáhlé zemětřesení. Ničivou sílu znásobily následné požáry a vlna tsunami. Velká část města byla zcela zničena a o život přišlo asi 60 až 100 tisíc obyvatel. Vzhledem k tomu, že tsunami zasáhla i další portugalská města na pobřeží, otřásla se hospodářská i mocenská pozice Portugalska v základech. K definitivnímu úpadku přispěl Napoleonův vpád v letech 1807 – 1808.

Geometrické centrum Baixa

Centrum města, ležící v mělkém údolí mezi řekou Tejo a hradem sv. Jiří zkázu nepřežilo a muselo být vystavěno znovu. Podařilo se to poměrně rychle díky prostředkům z kolonií a úsilí tehdejšího premiéra Sebastiaa José de Carvalha, zvaného Markýz de Pombalo. „Nové“ čtvrti Baixa (Údolí) se širokými pravoúhlými ulicemi se proto někdy říká Baixa Pombalina. Pěší zóny v této čtvrti jsou lemovány slunečníky ze zahrádek restaurací a kaváren. Velkolepé hlavní náměstí Praça do Comércio (Obchodní náměstí) sloužilo k vítání důležitých návštěv a osobností, které do Lisabonu připluly lodí. Široká pěší zóna Rua Augusta spojuje Obchodní náměstí s centrálním lisabonským náměstím Rossio (Prostranství). Kdysi se zde pořádaly býčí zápasy. Dnes je v centru zábavní park a kolem dokola nespočet půvabných kaváren. Odpočívají zde nejen turisté, ale i místní lidé, kteří pití kávy povýšili doslova na rituál.

Na náměstí Praça de Figueira se nachází místní dopravní rarita – osobní výtah (Elevador de Santa Justa), který spojuje centrum města Baixa s výše položenou městskou částí Chiado. Výtah je vysoký 45 metrů.

Alfama

Ničivému zemětřesení jen zázrakem nepodlehla středověká čtvrť Alfama, která se tím pádem stala nejstarší částí Lisabonu. Rozkládá se v prudkém svahu pod hradem sv. Jiří až k řece Tejo a dodnes si uchovala specifický ruch arabského bazaru. Romantické úzké uličky této čtvrti jsou lákadlem i pastí na neopatrné turisty, kteří se mohou nejen ztratit, ale i přijít o své cennosti. Na druhou stranu zde mohou objevit řadu půvabných zákoutí, malých náměstí a kostelů – například osmiboký kostel Igreja de Santo Estêvão ze 13. století. V blízkosti hradu stojí za prohlídku kachlíky vyzdobená křížová chodba renesančního chrámu São Vicente de Fora. O kousek dál, na úpatí kopce nelze opomenout impozantní pantheon sv. Engrácie (Igreja de Santa Engrácia). Dnes již neslouží církevním účelům a je věnovaný významným osobnostem portugalských dějin. Někteří portugalští prezidenti a spisovatelé jsou zde i pohřbení. Pokud je zrovna úterý nebo sobota, ovládá prostranství mezi dvěma zmíněnými budovami bleší trh Feira da Ladra (Zlodějský trh).

Park národů s oceanáriem

V roce 1998 se v Lisabonu konala světová výstava World Expo. Její motto znělo: „Oceán: Dědictví pro budoucnost.“ Odkazovalo na slavnou námořní historii Portugalska a výstava se současně stala oslavou pětistého výročí objevitelské cesty Vasco da Gamy. K této příležitosti byl také postaven most Vasco da Gama v délce 17,2 km! Výstaviště, zajímavé novodobou architekturou ze skla, oceli či umělé hmoty, je dnes známé pod názvem Park národů (Parque das Nações) a je oblíbeným odpočinkovým místem Lisaboňanů. Zajímavou vyhlídkovou jízdu zde mohou turisté absolvovat na kruhové lanové dráze vedoucí podél pobřeží.

V Parku národů se nachází i futuristická budova největšího oceanária v Evropě (a druhého největšího na světě). Nabízí prohlídku osmi tisíc živočichů a rostlin. V obrovské centrální nádrži se prohánějí žraloci, rejnoci, tuňáci a řada dalších druhů ryb. V jednotlivých menších akváriích pak můžete obdivovat chobotnice, mořské koníky či hvězdice.

Bairro Alto

Městská čtvrť Bairro Alto (Horní čtvrť) je známá hlavně svým nočním životem. Turisty zde láká řada barů, restaurací a nočních podniků. Odevšad zaznívá typické fado – portugalské melancholické blues v doprovodu kytar, které dojímá až k slzám. Místní žijí dlouho do noci a vstávají, podle našich měřítek, v dopoledních hodinách. Divadlo nebo koncerty zde začínají často v půl desáté večer. Do Bairro Alto se dá mimo jiné dostat výtahem Elevador de Santa Justa.

Muzea a galerie

Kromě již zmíněného Námořního muzea a Muzea kachlíků (azulejos), je v Lisabonu proslulé též Muzeum starého umění (Museu Nacional de Arte Antiga). Místní sbírka je založená na dílech portugalských umělců, najdete zde ale i obrazy Hieronyma Bosche či Albrechta Dürera. V Lisabonu je dále možné navštívit Muzeum moderního umění, kde můžete vidět Rembrandta, Moneta i Maneta, dále Archeologické muzeum, Městské muzeum zaměřené na dějiny Lisabonu, Muzeum kočárů se sbírkou královských kočárů či Gulbenkianovo muzeum nabízející sbírku výtvarných děl. Otevírací doba ve většině z nich je od 10 do 17 hodin (v létě do 18 či 18.30). Zavřeno bývá v pondělí a v době oběda. Některá muzea je možné o sobotách či nedělích navštívit zdarma.

Doprava ve městě

Do příkrých lisabonských vršků dopravují turisty i místní občany celkem tři linky lanové dráhy, které vypadají jako tramvaje, ale místní jim často říkají výtah (elevador). V jednotlivých čtvrtích pak jezdí kromě autobusů i klasické tramvaje. Zčásti se jedná o historické vozy přezdívané „elektriky“. Unikátním dopravním prostředkem je pak klasický kolmý výtah Elevador de Santa Justa 45 metrů vysoký. Místní metro má čtyři linky, z nichž některé končí až za městem.

Turistické informace

V Lisabonu se o turisty starají dvě informační kanceláře. Na západní straně Obchodního náměstí (Praça do Comercio) se nachází městské informační centrum zaměřené na Lisabon. Druhé informační centrum, věnující se celému Portugalsku najdete na začátku třídy Liberdade.